Dnešního sobotního dopoledne jsme se seznámili s novým kamarádem, lišáčkem Tuláčkem, který nás poprosil o pomoc. Hledal cestu k Liščím skalám za svojí tetou, liškou Ryškou. Rádi jsme se role průvodců zhostili a vyrazili s malým poutníčkem do lesa. Často naše kroky vedly po opravdu uzounkých “liščích” stezkách, přes padlé stromy či mezi mladými, hustými smrčky. O kamaráda jsme se vzorně starali, poraněnou nožku mu ošetřili, o jídlo a pití se s ním rozdělili. Na “Lišáky” jsme dorazili v čase obědovém, tak nás čekalo shánění topiva a vaření kotlíkové polévky. A než voda na nudlovku začala vřít, zvládli jsme ještě domeček pro lišáčka postavit. Teta Ryška se sice neobjevila, je to přeci jen plachý tvor, který bývá k vidění nejčastěji v časných ranních hodinách, ale my jsme zklamaní nebyli. Tuláček už cestu zná a byla to cesta veselá, slunečná :-).