Letos jsme vyrazili na tábor tak trochu jako první skauti před více než sto lety, pěšky a s kárkou. Jen těch kilometrů a naložených kilogramů bylo mnohonásobně méně :-). Zavzpomínali jsme nejen na staré časy skautingu v ČR, ale také na naši, byť nedávnou, historii. Před pěti lety jsme začínali jako oddíl suchozemský, až posléze se z “bačkorářů” stali “vodovodi” :-). Ti se ovšem také musí umět ohánět sekyrou a vzít do ruky nejen pádlo, ale i pilu, nůž, rýč nebo krumpáč, atd., přičemž žádný učený z nebe nespadl, ať už se to týká čehokoliv. Týden táboření byl příliš krátký na uskutečnění všech našich plánů, však byl krásný, pohodový, plný sluníčka, na suchu i na řece jsme si zařádili. Zázemí jsme měli vynikající a nelze nevyzdvihnout kuchyni týmu Klára + Jirka. Bráškové a sestřičky byli opravdu jedna velká rodina a i ti nejmenší, poprvé v podsadových stanech spící benjamínci, statečně zvládli veškeré nástrahy. Posledním táborovým dnem (před sobotním balením a odjezdem) nás provázel déšť. Přišla silná bouře a nevídané krupobití, ale nikdo se nezalekl. Byl to silný zážitek, rozloučení za doprovodu bubeníků nebeského formátu. A jelikož celý opus byl zakončen duhou, klenoucí se na obloze, nelze než zatleskat, poděkovat a těšit se opět příště.

A-hoj.

Více fotek >>> ZDE <<<