Snídaně v takovémto stylu jsou poněkud časově náročnější, ale rozhodně stojí za absolvování. Mohly by být i častěji :-). Kam se pořád hnát? Nadarmo se neříká, že spěch je nástrojem ďábla. V klidu a v pohodě jsme v pěkném počtu dvaceti nadšenců snídali od půl desáté až do hodiny dvanácté. (Čekali jsme ještě na Polednici, nedorazila.) Sluníčko svítilo, ze stromů “chmýří” chumelilo, děti se smály, běhaly, mlsaly a na piano hrály. Bylo nám potěšením podpořit dobrou věc. Držíme palec fairtradovým výrobkům a nejen jim. Kéž se všichni lidičkové na světě, kteří celý den hřbety ohýbají a o svá políčka pečují, dobře mají a plody své práce ve zdraví užívají!

Fotky >>>ZDE<<<